"Hned ne. Až po několika dnech, dyž si ráno píchal dávku. Pak mi to teprv došlo. Ptal se, jestli nechci taky, ale já to nevedu."

Björk si vysoukal rukávy svetru nad lokte. Rönn využil příležitosti, aby se rychlým, nenápadným, vycvičeným pohledem na jeho paži přesvědčil, že pravděpodobně mluví pravdu.

"Nemáte to tu zrovna prostorné," řekl. "Proč jste ho tu nechával tak dlouho bydlet? Platil vám za to?"

"Byl mi prostě sympatickej. Ne že by za přespávání rovnou platil, ale peněz měl dost, nosil jídlo a pití a tak."

"Odkud měl ty peníze?"

Björk pokrčil rameny.

"To nevím. Ani mě to nezajímalo. Ale zaměstnání neměl, to vím."

Rönn se podíval Bjorkovi na ruce, které byly černé zažranou špínou.

"Co děláte vy?" "

"Do aut. Mám za chvíli schůzku s jednou holkou, tak si drobet pospěšte. Co jste eště chtěl vědět?"

"O čem s vámi mluvil? Neříkal vám něco o sobě?"

Björk si přejel rychle ukazovákem pod nosem sem a tam a řekl:

"Říkal, že byl dřív námořník, ale zřejmě dost dávno. A taky mluvil vo ženskejch. Zvlášť vo jedný, kterou měl dlouho a nedávno umřela. Říkal, že byla něco jako máma, ale lepší."

Pauza.

"Jinak vo sobě moc řečí nenadělal."

"Kdy se od vás odstěhoval?"

"Osmýho října. To si náhodou pamatuju přesně, protože byla neděle a zrovna měl svátek. Vzal si svý věci s sebou, všechno kromě tady tý tašky. Neměl toho moc. Všechno se mu to vešlo do normálního kufru. Říkal, že si sehnal nějaký bydlení a že se u mě za pár dní staví. "

Björk zhasl cigaretu v kávovém šálku, který stál na zemi, a pokračoval:

"Vod tý doby sem ho neviděl. A teď mi Sivan říkala, že je mrtvej.

Dostal to vážně v tom autobuse?"

Rönn přikývl.